V supermarketech se prodává hezká zelenina. Například mrkev. Rovná a pěkně oranžová. Většina se prodá. A co zbyde, odvezou zaměstnanci supermarketu někam dozadu.

Střih, poté se ošklivá zelenina záhadně objeví v obchodech, které mají v názvu některá z následujících slov: “moje”, “naše”, “farma”, “zahrada”, “bio” nebo “eko”. Případně něco v italštině.

Prodává se tu za několikanásobek ceny, než si v supermarketech můžete koupit zeleninu hezkou.

Nehledejte v tom bůhvíjakou záhadu. Je to mrkev “s příběhem”.

Ošklivá mrkev nevyrostla na nějakém obyčejném záhonu. Vyrostla … například … na políčku, které je v těžišti trojúhelníku, jehož vrcholy tvoří dávná keltská naleziště.

Anebo ji vypěstoval farmář, někdejší pedofil, který si odpykal zasloužený trest, znovu se oženil a dnes má s manželkou, undergroundovou básnířkou tvořící ve volném verši, sedm vlastních dětí.

Nebo je to mrkev, která byla vypěstovaná v rámci tajného programu NASA, připravujícího potraviny pro první let kosmické lodi s posádkou k Marsu.

Cokoliv, co vás napadne.

Protože pak se po křivé ošklivé mrkvi mohou zákazníci dotyčných obchodů utlouct.

A mezi ošklivou zeleninou v ošklivých přepravkách se pohybují strašně hezcí hipsterští prodavači, kteří se tváří, jako kdyby na třicet let staré váze nevážili na kila mrkev, ale lék proti rakovině. Mají šamponované plnovousy a chodí na pedikúru, manikúru a bělení řitního otvoru.

Což zmiňuju jen proto, že mám chuť tu mrkev vzít a nacpat jim ji do zadku.

Pozor, nekritizuju ovšem samotnou ošklivou zeleninu. A v její oblibě u části populace vidím koncept, který by si zasloužil rozvinout i mimo maloobchod se zeleninou.

Vysvětlím to na příkladě.

Představte si, že přijdete do baru. Nejste zvyklí na velkou pozornost hezkých dívek. Sedíte a pijete pivo. Sami. Jako každý večer.

Jste “ošklivá mrkev”, abych použil odpovídající metaforu.

Vedle vás si sedne žena.

Je to ten typ ženy, která na baru čeká na muže, jenž:

a) vypadá jako George Clooney

b) má stejně peněz jako George Clooney

c) je George Clooney.

Neočekáváte, že se vám od takové dívky dostane pozornosti. Ze zkušenosti víte, že jste pro ni a podobné ženy neviditelní.

Ale ne dnes!

Podívá se na vás, v obličeji celá znachoví, zamilovaně zamrká.

“Panebože! Ty jsi nádherně ošklivej!”

Pokrčíte rameny.

“Nejsi … s příběhem?”

Rychle odpovíte, že samozřejmě ano. Buď příběh máte připravený, nebo si ho vymyslíte. Třeba:

Vaše matka byla ruská agentka a váš otec americký agent, a počali vás v její služební Volze na konspirační schůzce uprostřed studené války.

Nebo cokoli na tenhle způsob.

Úplně cítíte vášeň, kterou k vám dívka na baru zahoří. Je to nekontrolovatelná, spalující emoce. Sotva stihnete zaplatit a najednou jste v taxíku, který vás oba veze do dívčina bytu.

Má nádherný byt. Vypadá jako byt, který ji koupil muž

a) hezký jako George Clooney

b) bohatý jako George Clooney

c) George Clooney.

Ale zrovna není doma.

Máte spolu divoký, nespoutaný a nekonečně úžasný sex. Ona vás zbožňuje, to je zřejmé. Vy víte, že nemusíte spěchat, ale můžete si to do sytosti užít.

A když pak po minutě a půl ležíte oba vedle sebe a prudce oddychujete, víte, že jste prožili sex roku. Desetiletí. Možná století.

Trvá chvíli, než popadnete dech.

Ona se na vás podívá.

“Panebože! Ty jsi nádherně ošklivej! A ten sex s tebou byl nejhorší, jaký jsem v životě měla!”

A jak to vysloví, tak dosáhne orgasmu, asi jako konzument ošklivé mrkve, který si ji právě připravil na másle, nebo na olivovém oleji, s nechutí ji spolykal, ale dojde uspokojení omámen pocitem vlastní výjimečnosti a jedinečnosti.

Snědl přece ošklivou mrkev s příběhem!

Vyvrcholí, s přivřenýma očima a pootevřenými ústy, ze kterých se vydere spokojené vydechnutí.

Nezlobte se, ale ošklivá zelenina nám ukazuje cestu.