Drtivou většinu času píšu o dění, kde jsem v (příjemné) pozici pozorovatele. Tento prostor ale vybízí k tomu, napsat občas i něco osobnějšího, či “behind the scenes”. Dnes bych tak ráda dala prostor de facto přímé konkurenci, a sice newsletterům, které čtu já (o podcastech či oblíbených knihách zas někdy příště). Newslettery se pro mě staly jedním z hlavních nástrojů, jak získávat informace. Jsem docela pořádný člověk a nepřečtený e-mail v podobě červeného čísla na dipleji telefonu bolí moji duši, mám proto silnou motivaci je číst. Spoléhám se sice na “filtr” jiných lidí, ale byla bych sama sobě lepším? Težko říct. Níže tak najdete moje osobní informační e-mailové filtry i s odkazy na ně.
Každodenní zpravodajství
Brussels Playbook: základní stavební kámen mediální diety každého, kdo má aspoň vzdáleně co do činění s Evropskou unií a bájným Bruselem. Představuju si, že reportéři evropské odnože Politica tráví své dny na kafíčkách s úředníky a asistenty z “bruselské bubliny”, aby po nocích psali své texty z co možná největší blízkosti.
New York Times Briefing: New York Times má sice v názvu americké město, médium je to ale globální. Až tak globální, že svůj ranní briefing pro Evropu posílají opravdu v ranních hodinách evropského času. Ideální je, pokud máte i předplatné, často se chcete proklikávat a číst si víc (občas bývá akce, že první rok platíte měsíčně 2 eura, já nyní platím za 8, money well spent).
Guardian First Edition: 5 důležitých událostí, o kterých Guardian píše plus jedna rozebraná dopodrobna přímo v newsletteru. Občas globální témata, občas britská politika, vždycky ale zajímavě podané.
Pointa N: dvě rozebraná témata, o kterých píše Deník N plus další jednovětné zprávy a zajímavé zprávy odjinud. Já osobně se pro samé zahraničí musím snažit, abych dostatečně důsledně sledovala i domácí dění, a Pointa je jedním z těch zdrojů, které mi v tom pomáhají.
Týdenní čtení
China Watcher & China Direct: z dílny Politica mi chodí hned dva newslettery zaměřené na Čínu. China Watcher tvoří americká odnož a soustředí se tak víc na vztahy Pekingu s Washingtonem, China Direct se na vztahy s Čínou dívá více z evropského pohledu. Oboje jsou zásadní témata přítomnosti i budoucnosti.
Digital Bridge: oblast “digitálu” se může zdát zamotaná a nesrozumitelná, protože se často jedná o témata a koncepty, které jsou (pro mě) špatně představitelné. Proč je tak těžké zregulovat umělou inteligenci, o čem se hádá Evropa a Spojené státy nebo jaká big tech firma má průšvih ten či onen týden, to vše se dozvíte v “digitálním mostu” mezi EU a USA.
Global Insider: Ryan Heath prošel v Politicu všemi možnými redakcemi a pozicemi, je i bývalým autorem Brussels Playbook, zároveň pracoval i pro evropské instituce. Pro teď se ale usadil ve Spojených státech a odtud posílá párkrát do týdne Global Insider, takové letem světem mezinárodní politiky. Upozorní vás i na témata, která by geograficky šla za normálních okolností mimo nás, a upozorňuje i na důležité nové studie či dokumenty.
Vzkaz Respektu: redakci Respektu mám díky svému ročnímu působení v její administrativní odnoži to štěstí znát, a jednou týdně si ráda přečtu vzkaz od jednoho z jejích členů - o textech, co se napsaly a budou psát, i osobní zážitky redaktorů.
Kontextové čtení
Chartbook od Adam Tooze: Adam Tooze je dle mého skromného názoru grafoman, a tudíž se otevřeně přiznávám k tomu, že některé texty nezvládám číst. Jeho hluboké (ale opravdu hluboké) historicko-ekonomické analýzy témat všeho druhu několikrát do týdne se dají považovat za malou bakalářskou práci, a párkrát do týdne ještě navíc dostanete do inboxu náhodné zajímavosti, které si někde přečetl či viděl na Twitteru.
Noahpinion od Noah Smithe: jako bakalář ekonomie mám pravděpodobně trochu mylnou představu o tom, že dokážu pojmout ekonomická témata. Moje go-to ekonomické čtení je newsletter bloggera Noah Smithe. Často je mnohem více názorový než Tooze, ale zároveň mám důvěru v to, že jeho názory nejsou úplně mimo.
The Convivial Society: Michael Sacasas, který píše newsletter The Convivial Society, píše hlavně o technologiích. Ne ale v tom smyslu, že projevy bláznovství Elona Muska jsou aktuálně ty a tamty nebo co za další šokující informace unikly o Facebooku. Spíše filosofuje nad rolí technologií ve společnosti a jejich vlivu na ni. Hodně ho proslavil rozhovor s Ezrou Kleinem o 41 otázkách, které bychom si měli položit o každé technologii.
Pavlína Louženská a Karolína Koščová: za svůj život jsem neměla moc idolů či vzorů, ke kterým bych se vztahovala nebo by mi byly předobrazem. O to víc mi ale osud nadělil přátele a známé, které mohu “obdivovat zblízka”. Newsletter píšou dva z těchto lidí - Pavlína a Karolína. S Pavlínou jsme téměř sousedky, ale šanci potkat ji moc nemám, protože je pravděpodobné, že je zrovna někde na výletě či konferenci. Těžko se mi pojmenovává, o čem píše, protože je to mix byznysu, marketingu, trendů a myšlenek o světě, ve kterém žijeme. Karolínu jsem naživo viděla jen jednou, skrze Instagram k ní ale cítím falešnou blízkost. Nedávno si založila Patreon a já se nemůžu dočkat, o čem všem bude psát. Aniž bych chtěla znít dramaticky, její moudrost obdivuju, a tak si od ní ráda přečtu úplně cokoliv.
Jsou to všechny newslettery, co mi chodí? Nikoliv. Oceňuju texty na New Yorkeru, jejich výběr mi chodí také, často na ně ale nemám kapacitu. Stejně tak mi chodí ještě další zpravodajské výběry od Politica (London Playbook, EU Influence nebo Politico Nightly), ale většinou dojdu k závěru, že byť bych ráda, nemůžu číst vše. V ideálním světě bych si instantně “nahrávala do hlavy” celé knihy. Ale možná by svět, který umí toto, zas tak ideální nebyl.